Vůně Hermés Un Jardin Sur La Lagune – Recenze a zážitek z Benátek

Ještě než vám dám přičichnout k flankonku Hermés Un Jardin Sur La Lagune, mám na vás otázku. Napadlo vás někdy, proč tolik lpíme na fotkách? Proč si je schováváme, čas od času zasněně prohlížíme a opatrujeme jako oko v hlavě? Že by měly až takovou cenu? Kus barevného papíru? Ale kdeže.

Cítíme z nich vzpomínky. Zachytili jsme v nich chvíle, které si chceme pamatovat navždy a vybavit si z nich co nejvíce. Místa, která jsme navštívili. Lidi, které milujeme. A emoce, které námi v danou chvíli cloumaly. A neříkejte, že vám nikdy nad fotkou nezvlhly oči a nevyrostl knedlík v krku. Fotografie jsou v tomto ohledu velmi mocné, protože dokáží z vašich vzpomínek ve vteřině sfouknout desítky let starý prach a oživit je, jako kdyby se událost stala včera.

Vůně jako oživlý archiv vzpomínek

Nicméně stejnou moc (a dost možná ještě větší) mají vůně. Není důležité, jak hluboko je vzpomínka v mysli ukrytá. Vůně ji vytáhne na světlo, dvakrát přeleští rukávem a nechá ji zazářit jako zlatý poklad. Já mám v paměti pomyslnou nálepku třeba na vůni medových perníčků s tenkou cukrovou polevou. Mívala je ráda prababička a vždy byly v broušené skleněné míse v obýváku.

Napadá mě i vůně jasmínu v podvečerní uličce v Miláně. Jasmín právě kvetl a jeho omamná síla mi skoro až vyrazila dech, jak byla intenzivní. Bylo to tak nečekané a silné, že své „jasmínové poprvé“ budu mít už navždy spojeno s italskou metropolí. Anebo vůně bramboráku – vidím Staroměstské náměstí během vánočních trhů, kde si zuby stahuju z ruky palčák, abych nám s chlapem mohla rozpůlit obrovský bramborák, ze kterého jsme byli naradovaní jak malé děti z Ježíška.

Vůně je jako snění za bílého dne, nad kterým můžete převzít plnou kontrolu a ovlivnit, co se vám bude právě teď zdát. Stačí sáhnout po správném flakonku.

Hermés Un Jardin Sur La Lagune – příběh z laguny

Například ten od Hermés s poetickým jménem Un Jardin Sur La Lagune, čili „zahrada na laguně“, který jako by znázorňoval přechod oblohy a země. Spodní část těžkého skla v sobě mísí odstíny hnědé a načervenalé vínové a připomíná tak hlínu, ze které celá zahrada čerpá svou životodárnou sílu. Jako když se semínko rostlinky teprve vydává hledat slunce nad hlavou. Jakmile prvním lístečkem najde sluneční paprsek, celý svět se pro květinu zalije světlem a začíná úplně jiná pohádka, než ta pod zemí. A tu ve mně právě evokuje horní polovina flakonku, která je světlá a slunečná a opravdu vypadá, jako by vyrůstala z temnější základny.

Un Jardin Sur La Lagune vás má podle parfémářky Christine Nagel zavést do tajemné zahrady v italských Benátkách, kterou jeden anglický gentleman vybudoval přímo na vodě, uvnitř laguny.

Bottega Veneta a Hermés – průvodci benátskými uličkami

Doteď jsem jako typickou vůni pro Benátky vnímala originální parfém Bottega Veneta. Ten je pro mě ztělesněním ducha úzkých kamenných uliček. Odráží kontrast luxusních interiérů a omšelého venkovního vzhledu budov. Vystihuje můj pocit, který z Benátek mám.

Naproti tomu Un Jardin Sur La Lagune je z úplně jiného soudku. Jako kdyby Bottega Veneta byla vším lidským, co ve městě je. Od budov, obyvatel, až po lodě. A Hermés to vše halí do nespoutanosti a jisté nepředvídatelnosti mořských vln. Jako červenou nití protkává město na laguně zelení. Nechává růst na malých náměstích stromy, ve kterých zpívají ptáci. Za každou druhou vysokou zdí tušíte záhon barevných květin. Napůl rozpadlé cihly domů porůstá drobnými kvítky jasmínu a okatými květy mučenky. Parfém vlévá městu do žil život a využívá každého kousíčku půdy, aby za sebou zanechal stopu kvítků, zelených lístků a stínů větví stromů.

Složení parfému

Hlava: magnólie, pitospora
Srdce: lilie
Základ: mořské tóny, dřevité tóny

Co cítím já

Můj nos cítí zpočátku směs rozdrcených grepových pecek, smísených s květy neroli v největším rozpuku. Pár minut nato vůně zjemní a já z ní cítím moře a slanou spršku, jak vlny naráží do cihlové zdi, za kterou je zahrada ukrytá před pohledy projíždějících lodí. Za dalších pár minut se z moře vynoří něco naléhavě květinového. Možná jsou to lilie. Jako kdyby vás vůně doteď testovala, jestli si zasloužíte, aby vám poodhalila celou svou osobnost a představila se vám v celé kráse. A pozvala vás, ať se posadíte k ní do trávy, aby vám o sobě mohla všechno vypovědět. Na sklonku dne pak vyprávění končí v nafialovělém světle, teplých květinových tónech a hřejivosti.

Výdrž je na mně mimochodem neskutečná a pokud navoním oblečení, ucítím z něj „zahradu na laguně“ ještě mnoho dní. Dokud kousek nevyperu.

Koho vůně okouzlí na první dobrou?

Un Jardin Sur La Lagune není vůně pro každého, to říkám na rovinu. Podle mě je tato vůně vhodná pro ženu, kterou současný svět ještě nesemlel do každodenní rutiny a ona neztratila schopnost snít. A nepřestává věřit, že si jednou sny do puntíku vyplní, přestože si její okolí ťuká na čelo, jestli se nezbláznila. Dokáže si svůj malý snový ostrůvek vytvořit klidně uprostřed cesty v metru, odpoutá se od toho, co ji obklopuje a odpluje do svého světa. Zároveň tato žena ale není nezodpovědný bohém žijící na obláčku. Ráda si věci promýšlí, je praktická a zodpovědná. Svůj snový svět si ale hýčká a snaží se jej celý život měnit po kouskách ve skutečnost.

Tak vnímám příběh vůně já. Máte Un Jardin Sur La Lagune vyzkoušenou? A co na ni říkáte?

A ještě jeden zvědavý dotaz do komentářů mám – kolik máte doma parfémů? Jste zastánce jedné vůně, nebo je potřebujete mezi sebou střídat? Já se hlásím do druhé skupinky a pod 10 kousků doma nejdu. Přestože u kosmetiky se ze mě stává pomalu ale jistě minimalista, parfémy jsou úplně jiný příběh :-)