Si tu s dovolením odložím několik poznámek z dovolené z cestování po Istrii, dokud je mám v čerstvé paměti. Jsem totiž zjistila, že se k článkům pravidelně vracím hlavně já sama, kdykoli potřebuju odkaz na ubytování, info o trase, nebo vyhrát debatu „kolik jsme tehdy platili za průjezd alpským tunelem“.
Už před několika lety jsme začali jezdit na prázdniny mimo našlapanou hlavní sezonu, což je můj tip pro ušetření nervů, pokud máte volnou ruku při volbě termínu. Čímž zároveň zdravím tu dvouhodinovou kolonu aut na slovinsko-chorvatských hranicích hned první den po vysvědčení, jejíž osazenstvo jsme litovali po cestě zpět. Vypadala dost… nezáviděníhodně. My vyrazili z Česka na Istrii tak, abychom se po deseti prolenošených dnech vraceli v době, kdy všichni frčeli opačným směrem – tedy k moři. A že to byl nápad přímo geniální, o tom vůbec nepochybujte!
Vezmu si to zkratkovitě, jak mě zrovna to které téma napadne opoznámkovat :-)
Co v článku najdete:
Cesta tam
V 99% případů jezdíme do Chorvatska přes Moravu (poněvadž přes České Budějovice je to šílenost) a vyjíždíme po 4. hodině ráno. Z Moravy, ne z Prahy. Zjistili jsme, že je to ideální čas, protože člověk je relativně vyspaný a hlavně – vychází to tak akorát, abyste se vyhnuli dopravní špičce ve Vídni. Na Istrii dorážíme kolem poledne. Vyzkoušeno, ověřeno.
Po absolvování celé dovolené bez jediného zaškobrtnutí ohledně dopravy zmíním i jednu reklamu z přesvědčení. Testovali jsme na dovolené nový Nissan Qashqai (2019). Z pohledu řidiče – sednete a bez rozmýšlení jedete. A to i když jsem měla na vzájemné seznámení asi tři vteřiny, které mi zabraly vyskočení z jednoho auta do druhého během infarktového stavu, že to auto za mnou je nervní, protože mu blokuju silnici. Všechno je v autíčku logické, intuitivní a přesně tam, kde byste to čekali. Tím myslím hlavně ovládání různých věcí na volantu, ne přední sklo a kola. Abych nebyla za dementa. A řízení mi nedělalo sebemenší problém a tuze mě bavilo!
Jak se nám cestovalo
Z pohledu spolujezdce hodnotím cestování jako extrémně komfortní, kdy mi nechybělo zhola nic. Dokonce jsem si vzpomněla i na hlášku z filmu Mizerové, když se parťák Willa Smithe rozčiloval, že jeho předražené Porsche nemá ani držáky na kelímky. Qashqai je má – i vzadu v prostřední loketní opěrce. A netvařte se, že to není podstatná informace. Kdybych psala recenze na auta já, divili byste se, co všechno považuju za zásadní a zahrnovala bych to do hodnocení! Jednou z hlavních věcí by byla třeba klimatizace. Protože zkoušeli jste někdy ve čtyřech lidech (2 chlapi, 2 ženské) vyladit teplotu v autě na 7 hodinové cestě ke spokojenosti všech? Žádná sranda, to vám povím…
Po 10 minutách jízdy:
A: „Ta klima moc fučí. Je mi zima. Stáhněte ji trochu tam vepředu.“
B: „Hotovo. Lepší?“
A: „Ne. Bolí mě dutiny. Je to studené.“
C: „A mě hlava. Fučí mi na čelo.“
D: „A teď?“
A+C: „Hmmm…“ [holčičí kyselé ksichty]
Scénář se s různými časovými rozestupy opakoval zhruba polovinu cesty. Mé drahé polovičce ruply nervy v momentě, kdy jsem se nafoukla jak papuč a protestně si omotala svetr kolem hlavy. Ale tak co jsem měla dělat?! Víte, jak bolí nachlazené dutiny?! Naštěstí chlapy vepředu napadlo pustit klimu jen na nohy s tím, že si radši nechají umrznout končetiny, než prasknout hlavu z našeho držkování. Prostě mám s klimatizací problém vždy a všude a není sranda se mi zavděčit, no. Ale podařilo se to vyřešit :-)
Ubytování
Ačkoli čas od času vyzkoušíme i něco nového, jako základnu bereme apartmán v Poreči se strašně milou paní domácí! Domeček má ideální polohu vůči městu, moři i obchodu a hlavně – je tam naprosto vše, co člověk k životu potřebuje. A za super cenu. Dva samostatné pokoje, obrovská terasa, kuchyň, velká koupelna. A to prosím včetně pračky! Díky čemuž ušetříte asi tak deset kilo náhradního oblečení v kufru, které byste jinak museli po každém propocení máchat v umyvadle.
Jo a ještě jedna věc! Pamatujete si, jak jsem psala recenzi pracího vajíčka EcoEgg z Biobalíčku? Chlapa napadlo, že bychom ho mohli vzít s sebou! Před prvním praním je potřeba nechat pračku naprázdno projet na 90°C a pak už můžete prát vesele s vejcem a nemusíte dokupovat prací prášek. A ještě jste děsně eko. Dobré, ne?
Výlety
Rovinj, Vrsar, Lim Fjord
Z lodního výletu z Poreče do Rovinj jsme si udělali tradici! To vám je vždycky tak boží! Tentokrát jsme vyrazili s lodí Victoria Tours. Hned v úvodu dostanete panáčka rakije na rozveselení (když obvykle nepijete, je to sranda hned od začátku), tudíž vám plavba ubíhá výrazně barevněji. Připlujete do Rovinj, pokocháte se městem, dáte si zmrzlinu, blýsknete si milion devět obrázků na foťák a hurá zas na loďku.
Tam vás čeká oběd, který je snad rok od roku lepší – rybka nebo maso na (medvědím?) česneku s LUXUSNÍM zelným salátem a chlebíkem a vínem, co hrdlo ráčí. Pak rozjuchaně zakotvíte ve Vrsaru, obejdete obchůdky a přístav, nebo se jdete vykoupat na pláž. A pak jedete zase zpět do Poreče. Pokaždé se na tenhle výlet těším jak babka na důchod!
Pula
Letos jsme se rozšoupli a udělali menší změnu – namísto do Benátek jsme zajeli objevovat zbytek Istrie. První trasa vedla do Puly, kde jsme se vyškrábali nahoru k benátské pevnosti Kaštel. Tam jsme padli horkem za vlast a kochali se výhledem. Shora je totiž krásně vidět na přístav i část města. Jste-li milovníky historie, zajděte i dovnitř, je tam historické muzeum, kde se jednotlivé expozice věnují dějinám Puly, námořní historii, stavbě lodí, aj. Se teda přiznám, že jsem vevnitř ještě nebyla. Ale někdy… Někdy bych ráda!
Jet do Puly a minout Arenu? Nemožné! Římský amfiteátr je kolosální a vnutí vám myšlenku, že jste jen prťavý červíček. A taky se neubráníte dumání, jak na sebe asi kdysi vrstvili takhle veliké šutry…? Na což by se dalo snadno odpovědět hláškou Listera ze seriálu Červený trpaslík: „Měli masivní biče, Rimmere… masivní biče.“
Mega přístav
A taky přístav stojí za to! Připadala jsem si jak malé děcko, když jsem se snažila s úžasem přehlédnout z jednoho konce tankeru, kotvícího v přístavu, na druhý. Takový gigant, panečku! Když jsem si představila, jak se TOHLE plaví po rozbouřeném oceánu, normálně se mi z té vidiny podlomila kolena. Obdivuju námořníky! Já bych chodila permanentně zeblitá při každé větší vlnce. Bouřku na otevřeném moři jsem zažila jednou při cestě z Itálie do Chorvatska a jakože stačilo…
Rijeka
Později jsme zabloudili i do Rijeky, což je 3. největší chorvatské město a má 305 000 obyvatel. A vyrazila mi dech nejen Rijeka, ale i samotná cesta! Do města se jede přes národní park Učka a to vám je něco překrásného! Odstínili jsme v autě i střešní okno a já byla jak pavouk – hned jsem byla nalepená na tom okýnku, hned zas na tom… Ty výhledy! Snově zelená krajina, u které máte pocit, že se díváte na film a vlastně to ani není skutečné. Dokonalost!
Kde mi teda trochu lepilo, bylo v tunelu Učka… Tahle sranda má 5062 metrů na délku, široká je 9,10 metrů a jezdí se v ní v obou směrech v jednom tubusu. Úžasná záležitost pro klaustrofobiky. Jen je mi záhadou, jak mohli postavit tak dlooouhý tunel už za 3 roky. V ČR za tu dobu nestihnete vypsat ani výběrové řízení na zhotovitele. A co teprve ten šok, když z půl kilometrové výšky, kde tunel je, klesáte dolů k městu, které se vám otevírá jako na dlani. Hodně velké dlani!
Do Rijeky jsme jeli naslepo s tím, že někde zaparkujeme, najdeme centrum a zbytek se uvidí. Já v případě městských výletů velmi oceňuju, když se můžu někoho chytnout za ruku, protože mám tendenci chodit po ulici s hlavou v oblacích a obdivovat krásné budovy. Děje se mi to všude, takže jestli v Praze potkáte holku, co jde s pootevřenou pusou a má oči přilepené na budovách, stačí mě jen pozdravit.
Jeden den na Rijeku zdaleka nestačí
Navzdory slepeckému rozvržení trasy jsme narazili na několik úžasností, které jsem nestíhala ani cvakat foťákem! Zalíbil se mi Chrám sv. Víta (který je zároveň patronem města), Národní divadlo Ivana pl. Zajca i výstavní promenáda Korzo. A taky jsem radostně poskakovala v přístavu, když jsem zjistila, že co krok a pohled do vody, to jiné hejno rybiček! Od miniaturních sardinek, až po ryby, které nedokážu identifikovat. Tisíce jich byly! Fakt! A jakože umím si představit v Rijece strávit pár dní a město prozkoumat blíž. Píšu si to do kalendáře na příště…
Piran
Někde na netu jsem objevila článek, že jde o „slovinské Benátky„, takže jistě chápete, že jsem město vidět musela. A víte, co? Kdyby mě někdo vysadil uprostřed uliček a tvrdil, že v Benátkách opravdu jsem, neměla bych důvod mu nevěřit! Podobnost je až zarážející! A nejen s nimi! Všichni jsme se shodli, že Piran je jako směsice Benátek, Monaka, Rovinj a Poreče. Z prvního má uličky, kampanilu a chvílemi charakteristickou „vůni“. Na druhé jsem si vzpomněla v přístavu mezi lodičkami a celkovou atmosférou. Rovinj mi na mysl vytanula při procházce kolem moře. A Poreč? Však se na Piran podívejte z výšky! Taky je to takový obydlený poloostrůvek.
Slovinské Benátky
Co jsem chtěla hlavně vidět, tak Benátský dům, zvaný též „Benečanka„. Dočetla jsem se, že dům nechal postavit bohatý benátský kupec své lásce z Piran. Místní obyvatelé ale z domu příliš nadšení nebyli a dávali to najevo. A tak si na něj nechal pár napsat „Lasa pur dir“ (Jen ať si mluví). Co je na tom pravdy, těžko soudit. Faktem je, že já při návštěvě Piran zoufale hledala rubínově červenou fasádu, kterou ve všech průvodcích zmiňovali… A ona je Benečanka přitom narůžovělá! Buď jim vybledla, nebo má nový, méně barevný kabátek. Tak to zmiňuju, abyste z toho taky nebyli zmatení. Ale dům je to fakt krásný, to zase jo!
Zajímavost – věděli jste, že obě kampanily (zvonice) jak v Piran, tak v Rovinj jsou kopiemi té benátské, která stojí přímo na náměstí svatého Marka? Taky jsem se to dozvěděla až před několika dny!
Poznámka pod čarou – v Piran jsem měla zatím nejlepší pomerančovou a mangovou zmrzlinu na světě! Někde v místech, kde se kříží Prešernovo nabrežje a Resslova ulica. Abych věděla pro příště!
Moře
Díky horkům na padnutí, o které rozhodně nebyla nouze, byla voda v Poreči tak prohřátá, že neměla daleko k rybí polévce. Tak teplé moře jsem ještě nezažila! Víte, jak vždycky musíte jít do vody postupně a osvěžovat se, aby vás nešlehlo? Tentokrát ne. Bylo to, jako když se noříte do vany!
Písečná pláž jako z katalogu
Abych nezapomněla – před nově otevřeným hotelem Valamar Marea Suites (čtvrť Špadići) je nádherná písečná pláž, kterou jako kdybyste vystřihli z katalogu. Doporučuju omrknout! Písek připomíná hladkou mouku, jak je jemný! Pokud máte ale raději soukromější koupání, zaručeně vám přijde vhod některá z bezpočtu oblázkových pláží, kterých v Poreči přibývá rychleji, než hub po dešti.
Moje nejoblíbenější je vedle Villa Club Poreč (bar na pobřeží) – bílé kamínky, průzračná voda a sprcha i převlékárna jsou pár metrů od vás. A poměr soukromí/lidí je super i na takového introverta, jako já. A bonus? Po plavání se můžete rozvalit v zastíněné lenošce v baru přímo u vody, poručit si kávu a drink a líně mžourat na obzor na vracející se lodě. Relax? Ne… Víc! Rááááj!
Další moc pěkné koupání je u La Pentola Trattoria Borik – jak kamínková pláž s lehátky a slunečníky, tak zastíněná místa pod stromy. Plus sprchy a převlékárny, které jsou po celém pobřeží v hojném počtu. A máte po ruce i restaurace a skvělou zmrzku. Doporučuju citronovou – chlapovi se z ní udělaly i mašličky na prstech na nohou, jak byla autentická :-D
Nejlépe vybavená pláž
A ještě stojí za zmínku koupání na březích podél ulice Materada. Teda za předpokladu, že vám nevadí jít do vody, jak do bazénu – po schůdkách. Zas je tu ale všechno – sprchy, WC, převlékárny, lehátka, slunečníky… Jo a všimla jsem si, že začali opravovat i tobogan a skluzavku! Při rychlosti „porečských“ (obdivně, ne ironicky!) bych tipla, že to bude ještě v téhle sezoně. Tip – nezapomeňte navštívit restauraci Istranku, která je od koupání přes ulici. Večeřet s výhledem na moře není vůbec špatné! A navíc tu skvěle vaří.
Pár užitečných tipů na konec
Pořiďte si mini taštičku a nacpěte do ní: náplasti, párátka, mezizubní kartáček, Brufen, Anacid, Paralen, Imodium, balený vlhčený ubrousek a dvě Eura. Protože nic vám tak nezkazí den, jako puchýř, zrníčko v zubu, bolest hlavy, průjem a náhlá potřeba čůrat a nemít drobné na WC.
Vždycky a za všech okolností s sebou noste klobouček, sluneční brýle a láhev vody. Já to v Piran hrubě podcenila (jak jsem stará, tak jsem blbá) a další den jsem skončila s úpalem/úžehem, obložená ledovýma ručníkama a ještě dva dny jsem byla jak „po kozlatoch“. Takže opatrně!
Chorvatský slovníček vám otevře dveře všude ;-)
Snažte se mluvit chorvatsky! Naučte se poprosit, poděkovat, pozdravit, říct si o něco v obchodě, nebo popřát krásný den. Těch pár slov vám vrátí tolik milých úsměvů, že z toho budete žít zbytek roku! Akorát je pak sranda, když někdo ze tří vět usoudí, že jste Chorvat, spustí na vás kanonádu slov a vás následně prozradí vyvalené oči a bezmocné „eh…“ :-D
A to by bylo asi pro dnešní povídání všechno. Na to, že jsem si původně chtěla poznačit jen pár odrážek… :-) Kam vyrážíte na prázdniny vy? Nebo už jste byli? Případně kam byste se chtěli podívat, kdybyste měli na výběr jakoukoli destinaci na světě? :-)
Buďte první! Přidejte komentář